Král Šalamoun, který vládl izraelskému lidu před 3 tisíci lety, je považován za nejmoudřejšího a nejbohatšího krále všech dob. Odkud se ale jeho bohatství vzalo? Pocházelo snad až z jihoamerického kontinentu?
Král Šalamoun (1011–931 př. n. l.), jehož vládu popisuje biblická 1. kniha královská, oplýval nesmírným bohatstvím i moudrostí. V čele izraelského lidu stál mezi lety 970–931 př. n. l. Během této doby nejenže došlo k velkému hospodářskému rozmachu, ale země zároveň nepoznala jedinou válku.
NEMANŽELSKÝ SYN A MRTVÝ MANŽEL
Šalamoun se narodil jako druhý syn slavného krále Davida a ženy jménem Betsabé. Ta ovšem byla vdaná za jiného muže. Aby se David svého soka zbavil, nechal ho raději zemřít v boji. Podle biblických textů se tak ale dopustil hříchu a Bůh ho pak potrestal tím, že se jeho první syn narodil mrtvý. Jako druhý potomek se Davidovi narodil pozdější král Šalamoun.
ČÍM KRÁLE OBDAROVAL BŮH
Když se Šalamoun stal králem, navštívil ho údajně Bůh a zeptal se ho, co od něj žádá. Na to mu Šalamoun odpověděl: „Bože, učinil jsi mě králem nad národem, kterého je jako písku v moři, ale jsem mladý a nezkušený. Dej mi, prosím tě, moudrost, abych rozeznal, co je správné a co špatné.“ Za nesobecké přání pak Bůh Šalamouna obdaroval nejen moudrostí, ale také slávou a dlouhověkostí.
KOMU SVĚŘIT DÍTĚ?
Králova moudrost se projevila třeba i v souvislosti s proslulým sporem, který měl rozřešit. Dvěma ženám se ve stejnou dobu narodily děti. Jedné z nich však zemřelo, a tak se rozhodla, že si tajně přivlastní dítě té druhé. Nešťastná okradená matka žádala vrácení dítěte a spor se dostal až ke králi. Šalamoun tehdy přikázal: „Rozetněte dítě vedví a dejte každé ženě po půlce.“ Jedna z žen chladně souhlasila, zatímco druhá úpěnlivě prosila, ať dítě nechají žít a dají ho raději její sokyni. Tak Šalamoun poznal, která z žen je pravou matkou, a dítě jí vrátil.
ODKUD SE VZALO VŠECHNO BOHATSTVÍ?
Jak již bylo uvedeno, Šalamoun byl také proslulý svým bohatstvím, které nashromáždil. Zahrnovalo přibližně 1200 tun čistého zlata. (V dnešní době by takový poklad přesahoval hodnotu několika desítek trilionů korun.) Vděčil za něj nejen svému obchodnímu talentu, ale i strategické poloze Izraele mezi Egyptem a Asií. Do země se v té době dováželo zlato, stříbro, vzácné dřevo, šperky, slonovina nebo orientální koření. Odkud?Údajně ze země Ofir…
AFRIKA, AMERIKA, NEBO AUSTRÁLIE?
Bohužel, dodnes se vědcům a badatelům nepodařilo zjistit, kde se tato bohatá země Ofir nacházela. Podle biblických zdrojů byla od Šalamounova království vzdálena deset tisíc kilometrů a cesta do ní trvala tři roky. Nejpravděpodobnějším místem, kde se mohla nalézat, se zdá být východní pobřeží Afriky. Některé teorie ale zacházejí ještě dál a domnívají se, že zlato bylo dováženo z Indie, Jižní Ameriky nebo Austrálie.(Pro zajímavost: Z každé výpravy se přivezlo kolem 20 tun zlata.)
PO STOPÁCH PANOVNICE HATŠEPSUT
Velké expedice za vzácným zbožím podnikala o pár století dříve i egyptská panovnice Hatšepsut (1507–1458 př. n. l.). Podle artefaktů, které se našly v Austrálii, doplula minimálně jedna z jejích lodí až k pobřeží tohoto kontinentu. Tehdy bylo zlatými doly doslova poseté. Přesto ale existuje i jedna tajemná stopa, která nás v souvislosti se Šalamounem, vede až na kontinent americký…
DOPLULI FÉNIČANÉ DO AMERIKY?
Hlavním dodavatelem a obchodním partnerem krále Šalamouna byl tyrský král Hiram I. (1000–947 př. n. l.). Byl to původem Féničan a disponoval bohatou flotilou a zkušenými námořníky. Právě on měl mimo jiné zajišťovat dopravu pokladů ze země Ofir. Proto se také spekuluje, zda Féničané, proslulí svou mořeplaveckou zdatností, již ve své době neobjevili cestu do Ameriky, kde se nacházely ohromné zásoby zlata.Důkazem pro to může být nález fénického textu vytesaného na kameni ve skále Havea ve střední Brazílii.
TAJEMSTVÍ ŠALAMOUNOVÝCH DOLŮ ODHALENO
Zdroje bohatství mohly také pocházet z dolů, které se nacházely ve vyprahlé jordánské poušti zhruba 50 km jižně od Mrtvého moře. V lokalitě, která se nazývá Khirbat en-Nahas, se totiž objevily jejich pozůstatky. Nejednalo se ovšem o doly na zlatou rudu, nýbrž na měď. Ta se zde nejen těžila, ale také tavila a odlévala. Dodnes zde zůstaly patrné stopy strusky.
ZMATEK V DATACÍCH
Ve 30. letech 20. století zkoumal okolí dolů archeolog Nelson Glueck. Došel k závěru, že král Šalamoun odtud získával obrovské množství mědi potřebné pro výstavbu slavného Prvního chrámu v Jeruzalémě. O několik desítek let později ale tuto variantu většina archeologů zavrhla a stáří dolů datovala až do 7. stol. př. n. l. Nové vykopávky, využívající radiokarbonovou metodu, nicméně potvrdily původní tvrzení, a dokonce objevily, že lokalitu Khirbat en-Nahas lidé obývali už ve 12.století př. n. l.
ZTRACENÝ POKLAD
Země Ofir tak pro nás i nadále zůstává velkou záhadou. Existují o ní různá svědectví, ale žádné z nich nedokazuje, kde země opravdu ležela. Původ ohromného pokladu krále Šalamouna tak zřejmě navždy zůstane obestřen velkým tajemstvím.