Magický odkaz krále Šalamouna

23. 07. 2017 17:40:00

Král Šalamoun byl bezpochyby velice zajímavou osobností. Našli bychom asi jen málo lidí, k nimž se nedostal příběh o jeho soudu, kdy za ním přišly dvě ženy, kterým se současně narodily děti, jedno však zemřelo. Ta, jenž o něj

přišla, si přivlastnila potomka té druhé. Král proto vyhlásil, že dítě nechá rozpůlit a každá dostane polovinu. První z žen s tím bez námitek souhlasila, kdežto ta druhá propukla v pláč a zvolala, že ať si radši dítě nechá ta druhá, než aby ho viděla zemřít. Na základě této jemné lsti král poznal, která z žen je pravou matkou a dítě jí vrátil. Šalamoun se v průběhu historie stal synonymem uvážlivé moudrosti a to zejména té panovnické, neboť za jeho vlády zažilo izraelské království nebývalý rozmach. Měli za ním jezdit panovníci i učenci z širého okolí, včetně proslulé královny ze Sáby, která zůstává z historického hlediska poměrně záhadnou postavou. Málokdo však ví, že král měl být zběhlý v magii a dokonce jí měl i aktivně využívat.

Než začnu mluvit o tom, co je uvedeno výše, tak si Šalamouna trochu přiblížíme z historického hlediska. Je třeba říci, že stále je pro nás o tomto panovníkovi nejlepším zdrojem informací Bible a talmudické texty, protože co se týče archeologických vykopávek, tak bylo nalezeno několik málo artefaktů z doby jeho panování, nicméně jich nebylo mnoho a jeho osobu ani dobu nám příliš nepřibližují. Měl se narodit roku 1011 před Kristem v Jeruzalémě, ovšem tento údaj nemusí být úplně přesný. Starý zákon zmiňuje boj o moc, z něhož vyšel nakonec vítězně a roku 970 př. Kr. usedl na izraelský trůn. Velice se zasloužil o hospodářský i kulturní rozkvět království, úspěšnou diplomacií rozšiřoval území a byl to právě on, kdo měl vystavět proslulý jeruzalémský Chrám, čemuž se budeme ještě níže věnovat. Ovšem jak ukazuje i Bible, docházelo za jeho panování i k jevům, které víceméně můžeme považovat za negativní, například přílišné přejímání některých orientálně despotických vzorů, což se projevilo třeba nucenými odvody lidí na stavby nebo i tím, že měl mít král svůj vlastní harém.

Pokud se zaměříme na legendy a příběhy spojené s magií a tajemnem, napadá mě jich hned několik. Ten nejznámější, na který odkazují pověsti navazující na biblické texty, praví, že král Šalamoun údajně vlastnil prsten, jenž mu daroval archanděl Uriel. Tento šperk měl prý zázračnou moc a jeho prostřednictvím mohl král volat anděly nebo ovládat démony. Říká se, že díky tomuto prstenu donutil démony postavit i Šalamounův chrám v Jeruzálemě. Z této doby se zachovalo dílo zvané Šalamounův testament, jenž bývá některými badateli nazýváno jako nejstarší dílo démonologie. V podstatě se jedná o návod, který popisuje jak padlé síly ovládat a jsou v něm konkrétní popsané případy temných duchů, jenž král pro stavbu Chrámu využil. Kromě toho je mu připisováno i autorství Šalamounových klíčů a části díla zvaného Lamengeton neboli menší klíčky Šalamounovi. Jde většinou o soubory návodů a postupů magických operací včetně volání a evokací různých démonických i andělských bytostí, najdeme zde magické pečeti, návody na výrobu talismanů i popisy jednotlivých entit. Koneckonců lidem známý a v magii hojně používaný ochraný symbol pentagramu je od pradávna nazýván šalamounovou hvězdou.

Zmíněná stavba jeruzalémského Chrámu je událostí, s níž je král Šalamoun úzce spojen, a která je též velice důležitá ve svobodném zednářství. Říká se, že úmysl postavit Chrám zasvěcený Bohu pojal již král David, nestihl ho ovšem před smrtí zrealizovat, ustanovil však prý bratrstvo řemeslníků, kteří tento úkol, jenž svěřil svému synovi Šalamounovi, měli zrealizovat. Neměli ale pro tak náročnou stavbu dostatek zkušeností, a proto se král musel obrátit na fénického krále Chírama z města Tyros. Ten poslal svému příteli řemeslníky a architekty zběhlé v matematice, fyzice i stavitelství, mezi kterými byl i králův jmenovec a stavitel Chíram Abiff, jenž podle legendy stavbu projektoval a vztyčil též ony dva proslulé sloupy u vchodu do Chrámu. Během stavby byl ale zabit svými třemi učedníky, kteří žárlili na jeho znalosti a chtěli, aby jim prozradil svá stavitelská tajemství. První chrám poté přetrval několik set let než byl roku 586 př. Kr. zničen a vypálen babylónským králem Nabúkadnesarem II..

Šalamoun bezpochyby zůstává osobností, která ve své době určitě vynikala svým vzdělaním a rozhledem a to v mnoha oborech lidské činnosti včetně okultních nauk. Jeho odkaz spočívá zejména v tom, že každý člověk by se měl snažit rozvíjet, poznat svou vlastní osobnost, tedy své světlé i stinné stránky, a na sobě pracovat, aby se na základě toho všeho postupem času stal moudrým a spravedlivým, a aby těchto nabytých vlastností využíval k dobru svému i ostatních. Pro mnoho králů historie byl vzorem, kterému se snažili přibližít a troufám si říci, že není od věci poznamenat, že mnoha vládcům dnešní doby by také neškodilo vzít si z něj příklad.

S úctou

Jan Hachran