Šalomoun, přesněji Solomon (שְׁלֹמֹה, Solomon), zvaný také Jedidiah (יְדִידְיָהּ Yedidyah), byl, podle hebrejské Bible, Starého zákona, Koránu a Hadithu (záznam slov proroka Mohameda; páteř islámské civilizace), zámožný a moudrý král Spojeného království Izraele, který následoval svého otce Davida.
Konvenční doba Šalomounovy vlády je asi 970 – 931 př. n. l. Je popisován jako král sjednocené Monarchie, která se rozpadla na severní Království Izrael a jižní Království Judea krátce po jeho smrti. Po tomto rozpadu si vládu v Judei rozdělili jeho patrilineární (dědicové jsou jen mužského rodu) potomci.
Podle Talmudu je král Šalomoun jedním ze 48 proroků. V Koránu je považován za hlavního proroka a muslimové se na něj obecně odkazují jako na arabskou variantu Sulaymana, syna Davidova.
Hebrejská Bible ho popisuje jako stavitele prvního chrámu v Jeruzalémě, počínaje čtvrtým rokem jeho vlády s využitím obrovského bohatství, které nashromáždil se svým otcem. Chrám zasvětil Hospodinu, Bohu Izraele. Je zobrazován jako nesmírná moudrost, bohatství a moc, větší, než jakou měl kterýkoli předchozí král v zemi, ale také jako král, který zhřešil. Mezi jeho hříchy patřilo modlářství, sňatek s cizinkami a odvrácení se od Hospodina/Jahveho. To později vedlo k rozvrácení obou království během vlády jeho syna Rehoboama.
Král Šalomoun je předmětem mnoha dalších pozdějších referencí a legend, zejména v apokryfním díle z 1. století, které je známé jako „Šalamounův zákon“. V Novém zákoně je vylíčen jako učitel moudrosti, předurčen Ježíšem k šíření jeho slávy jako „lilie v poli“. V pozdějších letech, v převážně nebiblických kruzích, se Solomon stal známým také jako kouzelník a exorcista, s četnými amulety, medailony a pečetěmi z období Helenismu (321 – 31 př. n. l.).
Král Šalomoun pohledem Bible
Život Solomona je popsán především ve 2. Samuelové knize a 1. kronikách 1. králů. Jeho dvě jména znamenala „mírumilovný“ a „přítel Boží“, oba odpovídající příběhům jeho vlády.
Chronologie života krále Šalomouna
Konvenční data vlády krále Šalomouna jsou odvozena z biblické chronologie a jsou stanovena od asi r. 970 do r. 931 př. n. l. Pokud jde o Davidovu dynastii, do které král Solomon patří, její chronologii lze v několika bodech zkontrolovat s údajnými babylonskými a asyrskými záznamy a tyto korespondence umožnily archeologům datovat dané krále v moderním rámci. Podle nejrozšířenější chronologie, na jejímž základě se profesor (specializující se na Starý zákon) Edwin R. Thiele domnívá, že ke smrti Solomona a rozdělení jeho království došlo na jaře r. 931 př. n. l.
Dětství krále Šalomouna
Král Šalomoun se narodil v Jeruzalémě, jako druhé dítě narozené Davidovi a jeho ženě Batshebě, vdově po králi Uriášovi Hetejském. První dítě (bezejmenné v záznamech), nemanželský syn zplozený za Uriášova života, zemřel (jako potrestání za zabití Uriáše) na rozkaz Davida. Solomon měl 3 právoplatné bratry: Nathan, Shammua a Shobab, kromě šesti známých nevlastních bratrů, narozených různým matkám.
Biblické vyprávění ukazuje, že Solomon sloužil jako pokojná oběť mezi Bohem a Davidem, kvůli svému cizoložnému vztahu s Batšebou (David s ní očividně spal, ještě když byla provdána za někoho jiného). Například ve snaze skrýt tento hřích, poslal manžela Batšeby do boje v naději, že tam bude zabit. Poté, co zemřel, se David konečně mohl oženit se svou ženou. Jako trest zemřelo první dítě, které vzniklo z cizoložného svazku. Solomon se narodil poté, co bylo Davidovi odpuštěno. Z tohoto důvodu mu bylo dáno právě toto jméno – Solomon, což znamená mír. Někteří historici uváděli, že Nathan Prorok vychoval Solomona, protože jeho otec byl zaneprázdněn řízením říše. To lze také přičíst představě, že prorok měl na Davida velký vliv, protože věděl o jeho cizoložství, které bylo podle Mosaického zákona považováno za závažný trestný čin. Solomon začal trávit více času po Davidově boku až během Absolomovy vzpoury.
Následnictví a vláda krále Šalomouna
Podle První knihy králů, když byl David starý a už „se nemohl zahřát“, dal tedy hledat mladou krásnou ženu po celé izraelské zemi. Našel Abishag Šunamejskou, která byla velice krásná – začala mu sloužit, docházela k němu, ale král ji neznal.
David byl v tomto stavu, skupiny na dvoře soupeřily o moc. Davidův logický nástupce/dědic, Adonijah, jednal tak, aby se sám mohl prohlásit za krále, ale byl přemožen Batšebou a prorokem Nathanem, který Davida přesvědčil, aby na základě svého dřívějšího slibu prohlásil za krále Solomona, navzdory tomu, že Solomon byl mladší.
Král Šalomoun, jak nařídil David, započal svou vládu rozsáhlým očištěním, včetně generálního velitele svého otce, Joaba. Dál pak upevňoval své postavení jmenováním přátel skrz celou administrativu, včetně náboženských a vojenských funkcí. Říká se, že Solomon započal svou vládu v pouhých patnácti letech.
Král Šalomoun znásobil svou vojenskou sílu, zejména zbraně, kavalerii a vozy. Založil četné kolonie, z nichž některé zdvojnásobily svou velikost jako obchodní stanoviště a vojenské základy.
Král Šalomoun jako obchodník
Obchodní vztahy byly středem jeho vlády/administrativy. Zejména pokračoval ve vysoce ziskových vztazích svého otce s fénickým králem Hiramem I. z Týru (viz „bohatství“ níže); vyslali společné expedice do zemí Tarshish a Ophir, aby se zapojily do obchodu s luxusním zbožím, dovážely zlato a stříbro, santalové dřevo, perly, slonovinu, lidoopy a pávy. Solomon je považován za nejbohatšího z izraelských králů jmenovaných v Bibli.
Moudrost krále Šalomouna
Král Šalomoun byl nejslavnějším biblickým králem, známý pro svou moudrost. V knize 1 Králů se obětoval (zasvětil) Bohu a Bůh se mu později zjevil ve snu a ptal se, co od něj Solomon chce. Solomon požádal o moudrost. Bůh byl potěšen a osobně odpověděl na Šalomounovu modlitbu. Slíbil mu velkou moudrost, protože nepožádal o sobeckou odměnu jako třeba dlouhý život a smrt nepřátel.
Snad nejznámějším příběhem o jeho moudrosti je „Soud Solomonův“; kdy se dvě ženy obě prohlašují za matku jednoho dítěte. Solomon snadno vyřešil spor přikázáním, aby bylo dítě rozříznuto a 2 polovina a rozděleno mezi ně. Jedna žena se okamžitě vzdala svého nároku na dítě. Tím dokázala, že se raději dítěte vzdá, než aby bylo zabito. Solomon prohlásil ženu, která projevila soucit, za pravou matku dítěte, která má tím pádem právo na dítě celé.
Solomon byl tradičně za autora několika biblických knih, „včetně nejen sbírek Přísloví, ale také církevních a Solomonových písní a pozdější apokryfní knihy Solomonovy moudrosti“.