Tajuplní Svobodní zednáři

O tajných společenstvích většinou nemáme příliš informací, ale svobodní zednáři poutají pozornost veřejnosti již léta, a proto se nějaké věci dostaly na povrch. Řada z informací však mohou klidně být i spekulace.

Různý původ

Označení svobodné zednářství se hodí na různé historické či sociální jevy, které jsou spojené s neveřejnými sdruženími – tzv. bratrstvy. Tato bratrstva se organizují do lóží a přijímají nové členy na základě kooptace během iniciačních obřadů.

Název svobodní zednáři sám o sobě působí trochu zvláštně. Původ i název zednářů se odvozuje od cechu zedníků a stavitelů, nicméně skutečné zednářství se reálně objevilo až v novověku a při jeho formování působilo více různých vlivů. Stejně jako u řady dalších věcí, i u původu existují různé legendy. Dle tzv. Chrámové legendy se zednářství odvozuje od stavitele Šalamounova chrámu, za kterého je označován Hiram Abiff (Magický odkaz krále Šalamouna).

Další legenda zase odkazuje na templářský řád zrušený v roce 1307. Za velice důležitý mezník v historii svobodných zednářů je rok 1717, kdy byly čtyři londýnské lóže spojeny do první velkolóže. V jejím čele stojí velmistr. Svobodné zednářství je vzhledem k tajnosti opředeno množstvím mýtů a je velice oblíbeným tématem pro příznivce mnoha konspiračních teorií.

Problém s křesťanstvím

Svobodní zednáři jsou některými kritiky často chápáni jako určitý druh náboženské organizaci, avšak samotní zednáři tento názor odmítají a označuje se za „bratrstvo“. Postoj k náboženství se v zásadě odlišuje dle doby a regionů, takže svobodní zednáři mohou vyznávat různá náboženství.

V roce 1738 bylo zednářství prohlášeno za kacířství papežskou bulou In Eminenti, nicméně mezi zednáři se vyskytovaly osobnosti i z řad panovníků či biskupů. Postoj katolické církve byl upraven deklarací Declaratio de associationibus massonicis z roku 1983, kde se říká, že katoličtí křesťané, kteří jsou členy svobodných zednářů, se nacházejí ve stavu těžkého hříchu, a proto nemohou přistupovat ke svatému přijímání.

Pojem svobodní zednáři se v průběhu věků stal označením, jež si oblíbili příznivci konspiračních teorií a velice často se hovoří např. o židozednářích, což by měli být příslušníci spiknutí vedeného Židy, které je namířeno proti křesťanstvu, případně Árijcům. Často se můžeme setkat také s označením zednáři pro jakoukoliv hypoteticky tajnou organizaci, což samozřejmě také není pravda.

Zednářství v českých zemích

Zednářství má tradici i v českých zemích. Jedna z legend tvrdí, že historicky první zednářská lóže byla založena v roce 1726 ve Šporkově paláci za přítomnosti anglického zednářského velmistra Anthonyho Sayera. Tato legenda je připisována Karlu Sabinovi, od něhož ji později převzal historik Josef Svátek či zednářský historik Lajos Abafi. Ovšem pozdější pátrání historika Josefa Volfa ukázalo, že hrabě Špork nebyl 24. června 1726, kdy mělo dojít k založení, v Praze. Stejně tak Anthony Sayer Prahu v uvedený den nenavštívil.

První skutečně prokazatelná lóže zednářů byla v Praze založena roku 1741 francouzskými důstojníky pruské armády, která obsadila Prahu. Název lóže se postupně měnil, nejprve U tří korun, později U tří hvězd a nakonec U tří korunovaných hvězd. Do řad českých svobodných zednářů patřily významné osobnosti jako např. Alfons Mucha, František Křižík, Jan Masaryk či Edvard Beneš a řada dalších.

V současnosti je v České republice ke třicítce lóží svobodných zednářů.